přinutkati, -aju, -á pf.
k nutkati
1. co komu vnutit něco někomu, přinutit někoho k něčemu: druhá počest jest <z> práva a ta přebývá při lidech rozumných v těch běziech, v nichžto sú vysazeni, jakožto služebník neb menší, který jest poddán svému pánu nebo svému vyšiemu, jehožto z práva učiniti máš; a ta počest jest zavázána a jako přinutkána TkadlA 243r
2. koho/co k čemu, s větou obsah. pohnout, přimět, přemluvit: v uohavenstvích k hněvu jsú jej [Hospodina] přinutkali [židé] BiblDrážď Dt 32,16 concitaverunt; biskupi přinutkali jsú zástup, aby jim Barabáše propustil [Pilát] PasKal 68v (sr. Mc 15,11) concitaverunt
Sr. přinutiti
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
přinutkati, -aju, -áš dok. přinutit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přinutkati dok. = přinutiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.