1. (o zvířeti) k komu/čemu přilézt, připlazit se k někomu/něčemu, lezením se dostat do těsné blízkosti někoho/něčeho: potom pak najposléze také k nim [Tristramovi a Izaldě] křiče [psík] přileze, tu na jich prsi vskočiv, třikrát se potoči TristB 192r; když k očima přilezl [had], ten jistý kamének, jako v ustech mějieše, pustil jemu [císaři] na oči GestaB 53r

2. (o člověku) kam připlížit se, přikrást se, nepozorovaně se přiblížit: přistavivše [Koranda s druhy] ke zdi dcky, až k … pavlači … přilezše on s některými svými …, bratří své z věže vytáhl BřezKron 242r pervenit

3. expr. (o člověku) kam přišourat se, přištrachat se, s obtížemi přijít: ti silní žebráci křivdu činí těmto mdlým nebožátkóm, … přileze tento mdlý, oniť řkou: Naděl tě buoh, jižť jsme dali RokPostB 400; dcero, nemáš toho tak lehce vážiti tomu vožralému a potvornému psu, … nepotřebný, šeredný osel, kterýž ze vsi sem přilezl jest, nohavice pod koleny podvazuje HynRozpr 172v

4. expr. (o člověku) přilézt (expr.), přijít nevhod: toť máš ty mistry a doktory, ješto sobě listy zjednali tam a pak již přilezúc řídí, rozumy Písmu dávají RokPostB 581