přihoniti, -ňu, -ní ipf.
k honiti, přihnati
1. co (dobytek) přihánět, hnaním přivádět: Arabští přihoniechu dobytek, skopcóv sedm tisícóv a sedm set a tolikéž kozlóv BiblOl 2 Par 17,11 adducebant
2. koho, aby… přinucovat, podněcovat: sic compellit eos ad bene faciendum přihoní [kazatel] je [liknavé věřící], aby dobře činili PostGlosMuz 250r
3. koho k čemu přivádět k něčemu, získávat pro něco: počě [císař] Gallicana násilím k diáblovým modlám přihoniti PasMuzA 283 (též PasKlemB, přiháněti PasTisk, puditi PasKal)
4. kam hnát se, vpadat (?): si jmajúce [Řekové] rychlé koně, svobodně, kdež chtie, přihonie, kterúž chtie škodu činiece AlxŠ 9
Sr. přiháněti, přinositi, přivoditi