přiezniti sě, -ňu, -ní ipf.
k přiezn
1. s kým vzájemně si projevovat přízeň, přátelit se, příznit se (arch.): amicare přízniti se slovem i skutkem SlovOstřS 123; nezuostává jim jiného, než časné věci dobré milovati, jimiž se přízní jedni se druhými a také i vadie AktaBratr 1,183r
2. s kým vstupovat v příbuzenský svazek, příznit se (arch.): budete chtieti … s nimi [pohany] se přiezniti skrze manželstvo BiblPraž Jos 23,12 (ve přézni sě scházěti BiblOl, sě … přiezní spojovati BiblPad) miscere connubia
3. s kým spojovat se, spolčovat se: někto se přiezní s kniežaty, aby jich moci proti někomu požil ChelčPař 167v
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
přiezniti sě, -žňu, -zníš sě ned. (s kým) přátelit se, spolčovat se; vstupovat do příbuzenského svazku
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přiezniti sě nedok. = přáteliti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.