přietelstvie, -ie n.
též přátelstvie, -ie n.
k přietel
1. přátelství, důvěrný vztah založený na vzájemné náklonnosti: u milosti a v přietelství měkcě a lehcě jako žena vás sem zpravovala [Libuše] PulkR 4 in … amicicia; zachová liť milost pán náš, ať zachová i přátelstvie, jenžto záleží na vuoli SolfA 114v
2. s kým spojenectví: většie ještě přietelstvie s ním [Přemyslem] chtě jmieti Filip, dceru svú Kunhultu dal za Václava, jeho syna PulkR 134 amicicia; knížata s ním [Jiřím z Poděbrad] přátelství a tajné jednání mají ArchČ 20,552 (1467)
3. k komu přízeň, náklonnost: na smrti okáže [Bůh] nám přátelstvie, milujmež jeho za to RokLukA 234r; vaši dobrú vuoli a přátelstvie ke mně shledávám ArchČ 7,345 (1468)
4. příbuzenství, příbuzenský vztah: posly své poslal jest [Boleslav] k Bořivojovi …, aby pro přietelstvie, jímž jest jemu přívuzen po Jitcě, … zámysla svého [tažení proti Boleslavovi] nechal PulkR 76 federe consanguineitatis; von podlé přátelství krevnieho manželky své cizého člověka odehnal od domu toho Žilin 103r
svatebnie přietelstvie příbuzenský vztah vzniklý sňatkem: s měščany sě smluvili [páni] a některým přietelstvím svatebním sě zavázali PulkR 177
5. v titulu Vaše Přietelstvie, Jeho Přietelstvie čí (příbuzného) Vaše, Jeho Milost (arch.): což se Vašeho Přátelství a uroz. Jindřicha z Rabštejna dotýče ArchČ 5,353 (1474); má týž Jindřich před Jeho Přátelstvím státi ArchČ 5,353 (1474)
Sr. přietelstvo, přiezn