přielišně adv.
k přielišný
1. přehojně, v mimořádně velkém počtu: i já [jsem Kristův služebník] … v úsilí ve mnohém, v žalářích často, v ranách přielišně BiblDrážď 2 C 11,23 supra modum; přílišně lidé valní k němu [podvodnému poustevníkovi] šli ArchČ 14,14 (1445)
2. přehojně, v mimořádně velkém množství: móž dána býti almužna přielišně JakVikl 209v – fig.: skrzě obnovenie ducha svatého, jehožto vlil [Bůh] v nás přielišně skrzě Jezukrista BiblDrážď Tt 3,6 (ščedře EvOl, hojně BiblOl) abunde
3. (o ději) převelice, nadmíru mnoho, v mimořádně velkém rozsahu: přielišně ptáti hrubá věc jest ComestC 24r; nedopúštějte žádnému království rozšířiti se přielišně KorMan 114v
4. (o ději) převelice, s mimořádnou intenzitou: tu jsem stála [Panna Maria] a plačíci a přielišně volajíci AnsVít 50r; krev teče přielišně LékSalM 551 ultra debitum; (o záměrné činnosti) usilovně: přielišně boha žádá [duše] AlbRájA 103r
5. (o vlastnosti, okolnosti) převelice, neobyčejně, v mimořádně velké míře: přielišně tak drahý luk bieše BawJetř 258; přielišně dlúho, jenž jsem u tebe TristB 1r
6. koho (počitatelného) přemnoho, velmi mnoho: než by země dobyto, by přielišně ľudí zbito AlxO 37
Sr. hojně, přieliš, StčS nesmierně, přěvelmi