přiehyb, -a/-u m.
přěhyb, -a/-u m.
k přěhnúti
ohbí, pohyblivé spojení kostí, kloub: ktož má mezi palcem i přiehyboma črchy Hvězd 69r; articulos přiehyby MamKapR 100v (Dn 10,10: na přiehbi rukú BiblDrážď, na prsty rukú BiblPad, na články rukú BiblPraž)
Sr. přiehba
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
