přiehba, -y f.
přěhba, -y f.
přieheb, -hbi f.
přěheb, -hbi f.
přieheb, -hba/-hbu m.
přěheb, -hba/-hbu m.
přiehbie, -ie n.
přěhbie, -ie n.
k přěhnúti
ohbí, pohyblivé spojení kostí, kloub: přiehba verteba KlarGlosA 1318 (De membris); přistúpichu kosti k kostem, každá kost k svému přiehbu ComestC 220v ad iuncturam; jest li rána na přéč na lokti, na přiehbi vnitřnie LékSalM 507; tehdy [při křeči] mají býti mazány příbhie dietěte olejem fiolovým LékŽen 82r
Ojed. dolož. též v podobě přiehlba a přiehlbie
Sr. přiehyb, přípřiehba
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
přiehba f., přieheb, -hba, -hbu m. ohbí; kloub
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.