přieštie, -ie n.
přěštie, -ie n.
přieščie, -ie n.
přěščie, -ie n.
k přějíti
1. odkud kam přejití, přechod, přemístění se chůzí; dolož. jen fig.: přieštie z pokánie a z utrpenie v útěchu duchovné radosti ŠtítSvátA 188r
2. čeho (území ap.) překonání něčeho chůzí, proniknutí něčím: v němž [čase] smy šli z Kadesbarne až do přieščie potoka Zaret BiblMuzSZ Dt 2,14 (jitie BiblPad) ad transitum; přesušil hospodin vody moře Rudného k vašemu přieští BiblOl Jos 2,10
3. bibl. Hod přieštie, Přieštie pesach, „přějitie“ 2, jarní židovský svátek, „přěsnicě“ 2: oběti Hodu přeštie BiblOl Ex 34,25 Phase; hod tento Přieštie slóve aneb Vstánie syna božieho ŠtítSvátA 184v
4. čeho (letícího) dráha, cesta, místo pohybu: rozdělí [střela] povětřie a inhed sě v sobě zavře, takže sě nezvie přieščie jejie BiblDrážď Sap 5,12 (příštie BiblOl, jitie BiblPad, kudy letí BiblPraž) transitus
5. jaké (události) přejití, pominutí, skončení: čas náš jest jako přieščie stienové BiblDrážď Sap 2,5 (příštie BiblOl, přejitie BiblPad, pominutie VýklKruml) transitus
6. čí (boží) projevení vstřícnosti vůči někomu: Cemel vzcházející páně nebo přeštie páně VýklHebrL 192r antecessio
Dolož. též přiečtie
Sr. jitie, příštie, StčS přějitie