přichopiti sě, -ṕu, -pí pf.
k přichopiti, chopiti sě
1. čeho/koho chopit se něčeho/někoho, popadnout, chytit něco/někoho: jakož jmá výsost neskrovnú toto město i přiekopy, čsož sě vás [vojáků] každý přichopí, vašě moc všemu odolá AlxM 15; tuť se jeho přichopichu, jeho svatý život zbichu KancJist 149
2. čeho přidržet se, (nežádoucího) chytit se něčeho, (závazného) přijmout něco: jakž by, sě krsta přichopiece [pohané], byli svých modl odstúpiece AlxB 235; zavrhli sú chudobu a přichopili sě bohatstvie GuallCtnostK 213
3. koho (nežádoucího) připojit se k někomu, stát se stoupencem někoho, chytit se někoho: při vieře mnohé byli nakazili [pikharti] …, jichžto dva kněžie … byli se přichopili i vuodce byli KorMan 156v
4. k čemu (jednání) připojit se, přidat se: skrze učenie, čtenie i zpievanie [v prvotní církvi] prospěch jest vzala viera veliký a lid s ochotností přichopil se k chválení boha a k zachovávaní života křesťanského KorTrak v5v
5. (o živlu ap.) čeho/koho zachvátit něco/někoho, zmocnit se něčeho/někoho: zda by z kterého miesta oheň pokušenie jich [lidí] přichopil se PříbrZamP 185r; ohledují [ďáblové] vlasy, to jsú myšlenie, zda by se jich přichopilo zapálenie PříbrZamP 185v
Sr. přichvátiti sě, přilnúti, připojiti sě, StčS pochopiti