1. co (sdělení) k čemu ap. dodat, připojit, říci něco jako doplnění n. reakci k předchozímu výroku: já veždy ufati budu a přiřku nade všu chválu tvú ŽaltKlem 70,14 (přiložu ŽaltWittb, přidám ŽaltKap) adjiciam super omnem laudem tuam (kalk); Jan písař odpor svój položil proti Prokopově řeči a řka: … I opět Prokop přiřekl a řka: … ArchČ 18,407 (1479?)

2. jur. (o úředníku ap.) co, s větou obsah. komu přiřknout, přiznat: nevrátil [pohnaný] voza, jakož jemu [pohánějícímu] jest přirčen úředníky menšího práva Půh 3,93 (1420); jakož mi jest panským nálezem přirčeno na … Mikuláši …, aby plnil za rukojemství Půh 6,56 (1480)

3. jur. (o úředníku ap.) koho (sirotka) komu přiřknout, dát do poručnictví: sirotka … ještě let dospělých nemajícieho přiřkli [ubrmané] … Elšce a … manželu jejiemu ArchČ 28,103 (1444)

4. jur. (o pánu ap.) koho komu za koho (služebníka) přiřknout, přidělit do služby: zda s neslyšel, že nám tě KMt přiřekl i se pány za služebníka našeho? ArchČ 14,123 (1463)

5. co, s inf., s větou obsah. komu přislíbit, slíbit něco: ktož dědinu jednomu přiřekne pro slib a nic od pokolenie, za právo to nenie PrávSasE 32v; já sem na konci nepřiřekla státi k tomu soudu, ale řekla sem toliko: Já tak snad skuoro stanu TovHád 40r

6. jur. co ustanovit: přiřkli jsme [my král] kompaktáta …, aby zase v svú pevnost vstúpila LetKřižA 401