přičiňovati, -uju, -uje ipf.
k přičiniti
1. co k čemu přikládat, dávat do těsné blízkosti něčeho: někdy usdravoval [Ježíš] jediné slovem a někdy pak ruku přičiňoval MatHom 109; přičiňuje se k ustóm Kristovým trouba svatých JakZjev 310v
2. co, čeho k čemu přidávat něco, dávat něco navíc: nepřičiňuj hřiecha k hřiechu BiblOl Sir 5,5 neque adjicias; rány k ranám, bolest k bolesti nemilostivě přičinije ŠtítSvátA 164v
3. co (slovo, výrok ap.) k čemu (sdělení), s větou obsah. připojovat, doplňovat, dodávat: proto inhed v potomních [slovech] přičinije Písmo, že osmnástého léta Josafat … kraloval ComestC 209v subjungit; nepřičinijte k slovu, ješto vám mluvím BiblOl Dt 4,2 non addetis
4. čeho rozmnožovat, rozhojňovat něco: kto přičinije uměnie, prácě přičinije BiblDrážď Eccl 1,18 addit …, addit; hřiech obnovený hřiecha přičinije OtcA 38v augere
5. co (abstraktního) „sobě“ osobovat si, přisvojovat si: nic sobě za jeho života chlípy nepřičiňuje pro popovstvo OtcA 351v
6. „sebe“ k čemu oddávat se něčemu, tonout v něčem: nebývaj lakom v každém jědení a nepřičinij sebe k každéj krmi BiblDrážď Sir 37,32 (též BiblOl; nevylévaj sě na … krmi BiblLit) non te effundas super … escam
Sr. přičíněti