1. co k čemu přikládat, tisknout, dávat do těsné blízkosti něčeho: matka božie svého syna líce k svému svatému líci přičínějíc, … rozličně jeho kojieše KristA 23r; Decius káza … rozžené škřidly železné k jeho [Vavřincovým] bokóm přičíněti PasMuzA 430 laminae ad latera apponuntur

2. co/koho k čemu přidávat, dávat navíc: chci peniez přičíněti ku peniezi ŠtítSvátA 237v – fig.: neroď býti bez bázně ani přičíněj hřiecha k hřiechu BiblLit Sir 5,5 (nepřičiňuj BiblOl, ani přidávaj BiblPad) neque adjicias

3. co na co přidávat, vršit, hromadit; dolož. jen fig.: sedí [člověk] …, hřiech na hřiech přičíněje ChelčPost 73r

4. co (výrok ap.) (k) čemu (sdělení) připojovat, doplňovat, dodávat k něčemu: k nám i to slovo jest ujato a nic nenie přičiňeno, ale u židóv přičínějí „a“ ComestC 26r additur; nepřičínějte … nic k slovóm, ješto já vám dávám MatHom 252

5. čeho rozmnožovat, rozhojňovat něco: jako padúši … strachu přičínějí [ďáblové] OtcB 190r cumulant; ženám mléka přičínie [kapusta] LékFrantA 121r

6. co komu, k čemu připravovat, chystat: král kázal jim [zemřelým svatým] hroby zlaté přičíněti PasMuzA 370 adornare; přičíněje [Bůh] rucě moji k boji BiblOl 2 Rg 22,35 docens

7. co (jméno) komu dávat: pikharti … všecky potupují, i vás také, a přičínějíce vám jméno bludné a posměšné kališníci KorMan 3v