přěletěti, -cu, -tí, ojed. přělétnúti, -nu, -ne (sub 2) pf. (ipf. přěletovati, -uju, -uje); k letěti
1. co [oblaka] proletět co/čím, vykonat let čím n. skrze co: tepe [pták] měkký vietr, na dvé ščiepě…povětřie, hýbajě křídloma, přič przielety [tj. skrz „povětří“] BiblDrážď Sap 5,11 (przieletal ~Praž) transvolavit, pod. TovHád 15b (sr. Sap 5,11); skok dal bieše [Kristus] dnes najvěčší, oblaky a nebesa během rychlým przyeleczugye SekvOpav 74b; tranare przielietieti (třetí -e- nadeps.) SlovOstřS 150
2. přeletět, letem překonat (nějaký prostor): rychlostí, což bieše ještě cěsty ostalo, přěběh [sv. Antonín], jako by pták przieletl̇ OtcB 151b (przieletiel ~A, ~C, ~E) pervolaret; šípové lehčejie přeletugi, kteříž se, odkud letie, spatřují AlbnCtnostA 156b tj. přelétají mimo cíl