přědpravovati, -uju, -uje ipf.; k *přědpraviti
co ap. (komu) předpovídat, předem říkat („přědpověděti“ 3): predico prziedprawugi VýklKruml 35b (Dt 30,18: napřed tobě pravi dnes, že zahyneš BiblOl, předpoviedám ~Pad); predicabamus prziedprawowachom vám t. 308b (1 Th 3,4: mluvili jsmy vám, že trpěti budem mnohú núzi BiblDrážď, pravili jsme…napřed ~Lit, předpoviedali sme ~Praž)