|
|
|
přieštie, -ie n. přěštie, -ie n. přieščie, -ie n. přěščie, -ie n. k přějíti 1. odkud kam přejití, přechod, přemístění se chůzí; dolož. jen fig.: přieštie z pokánie a z utrpenie v útěchu duchovné radosti ŠtítSvátA 188r 2. čeho (území ap.) překonání něčeho chůzí, proniknutí něčím: v němž [čase] smy šli z Kadesbarne až do přieščie potoka Zaret BiblMuzSZ Dt 2,14 (jitie BiblPad) ad transitum; přesušil hospodin vody moře Rudného k vašemu přieští BiblOl Jos 2,10 3. bibl. Hod přieštie, Přieštie pesach, „přějitie“ 2, jarní židovský svátek, „přěsnicě“ 2: oběti Hodu přeštie BiblOl Ex 34,25 Phase; hod tento Přieštie slóve aneb Vstánie syna božieho ŠtítSvátA 184v 4. čeho (letícího) dráha, cesta, místo pohybu: rozdělí [střela] povětřie a inhed sě v sobě zavře, takže sě nezvie přieščie jejie BiblDrážď Sap 5,12 (příštie BiblOl, jitie BiblPad, kudy letí BiblPraž) transitus 5. jaké (události) přejití, pominutí, skončení: čas náš jest jako přieščie stienové BiblDrážď Sap 2,5 (příštie BiblOl, přejitie BiblPad, pominutie VýklKruml) transitus 6. čí (boží) projevení vstřícnosti vůči někomu: Cemel vzcházející páně nebo přeštie páně VýklHebrL 192r antecessio Dolož. též přiečtie Sr. jitie, příštie, StčS přějitie Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025). 
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přieštie, přieščie, přěštie, přěščie, -ie n. přejití, překročení, přechod; (hod) Přieštie slavnost Přechodu (velikonoční); přecházení, míjení; průtok Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|