příslušnost, -i f.
k příslušný
1. (zvl. o majetku) čeho (celku) co je součástí něčeho, příslušenství: o nákladiech, škodách i příslušnostech BelA 164v; tvrziště v Neumětelech s dvorem poplužním, s dědinami, … pastvinami i všemi příslušnostmi k tomu tvrzišti a dvoru příslušnými ListářZbrasl 254 (1460)
2. podobnost, shoda s někým/něčím: convencio přirovnánie vel příslušnost VýklKruml 294r (2 C 6,15: které přirovnánie Jezukristovo k Beliálovi? BiblDrážď)
3. jaká (královská) pravomoc příslušející někomu: Matyáš … z milosti své a z moci příslušnosti královské ráčil mne jest obdařiti erbem ArchČ 16,314 (1487)
4. vhodnost, náležitost: tonenie rčeno proto, bydobrovolná chudoba byla větčie ctnost nežli čistota …, ale řečeno jest pro někakú pozornost a příslušnost, neb poklad nebeský … příslušie k chudobě dobrovolnéj LyraMat 125r corespondenciam; královna [ze Sáby] … praví, že by čas a příslušnost nebo obyčej a pravý řád byly ve všech věcech v světě pravé a dokonalé zavřenie VýbAkad 2/2,176 (Marini)
Sr. příslušěnie, příslušenstvie; k 3: sr. společnost, tovařišstvo, StčS obcovánie