1. filoz. případek, akcident (filoz.), vnější znak (projev, vlastnost) něčeho: již se bohdá … jádra doluštíme, žeť se musí propuknúti, kto koli drží viece milostí pod druhú zpósobú nežli pod první, a že z zpósob neb z případností někaké milosti přicházejí HilPřijA 122; případnosti chleba nezuostávají bez podstaty v též svátosti AktaKost 11v

2. nahodilý vnější znak (projev, vlastnost) nepatřící k podstatě něčeho: jiní pak, prohlédajíce k pravdě, některé obyčeje skládají a ustanovenie zbytečná a jiné případnosti JakZjev 129v; některé věci jsou v církvi boží … z bytu a podstaty víry k spasení … a některé jsou z případností, jako sloužiti v ornátě BřezKron 248v accidentalia

3. případnost, nahodilost, nepodstatnost: zpósoby jsú případy a mudrci dějí: Accidentis non est accidens, že případnost netrpí případností HilPřijA 123

4. čeho nevyhnutelnost (?): všecko v mistrovství našem do konce nebo přirození nemohlo by jíti bez hnutí po línie převrácené … prvé, nežli by hnutí přirození skrze případnost pořádku přirozeného spojilo se skrze úmysl rozumu dokonávajícího AlchLull 126

5. okolnost: shlídnouce já spolu s tými pány všechny ty případnosti obojich stran ArchČ 16,207 (1478)

6. pl. příslušenství, co přísluší k něčemu (?): známo činíme …, abychom jemu [Jindřichovi] důchod … přináležející znovu k upomínaní a k věnování téhož důchodu s desíti kopy grošů rázu českého platu ročního a stálého na dvoře a na statku Lušnicích s případnostmi … připojiti a sjednotiti milostivě ráčili ArchČ 9,246 (1408)