případný adj.
k případ
1. komu vlastní někomu: řečenie Augustinovo [o zmrtvýchvstání ženy] rozumie sě o masě, jenž jest případné oběma [muži i ženě], jako když bych já jedl maso člověka někakého ComestC 45r
2. (o abstraktním) podstatný, jsoucí podstatou: obraz vyřezaný a s ranami krvavými malovaný mohl by lépe hnúti člověkem ku paměti umučenie Kristova, k té případné věci, než ten kus chleba a krópě vína ChelčBisk 59v
3. (o abstraktním) čím (vnímatelným) projevující se (navenek), zřejmý, zjevný (?): móž býti v lidech ta pamět [umučení Kristova] případná mnohými činy pravějí než skrze ten kus chleba a pitie vína ChelčBisk 60r
4. filoz. (o vnějším projevu, znaku, vlastnosti něčeho ap.) akcidentální (filoz.), přídatný, nepodstatný, nepatřící k podstatě: ty věci zajisté skrzě samy sě jsú případné neb nápastné bez podlohy JeronM 29v accidentia sine subjecto; které sú věci služebné a případné, na těch nezáležie spasenie ani zatracenie toliko, neb sú k tomu, aby jich požievali … k vzdělání a k polepšení křesťanského života svatého AktaBratr 1,72r
Sr. časný, StčS nápastný