1. (k) čemu, podlé čeho ap. ležet, nacházet se v těsné blízkosti něčeho: potom opět tirhem, ač blíže které město příleží, jež odtud na tirh chodie, … pohoňta oba komorníky RožmbA 34; oblak příležieše přes den stanu BiblOl Ex 40,36 (zpoléháše … na stánku BiblPad, visel … nad stanem BiblPraž) incubabat … tabernaculo; (o území, nemovitosti) hraničit, sousedit, mít společnou hranici s něčím: nalevo dotýče se [perské království] moře Kaspienského a napravo příleží k púšči indiské CestMandM 159r

2. (o majetku) (k) čemu náležet k něčemu, být součástí něčeho, tvořit celek s něčím: Jan Hedvika pravil se jmieti právo, že by ta chmelnice příležela a příslušela k vinnici ArchČ 18,323 (1461); koně, pluhy, vozy, všecko nádobie, což k tomu hospodářství příleží ListářPlz 2,194 (1477)

3. (o majetku, nároku) (k) komu náležet, patřit, být v držení někoho: přátelóm najbližším po krvi příbuzným ta zbožie odumřená příležeti a slušeti budú CJM 4/1,166 (1378); odtud Sicelech příleželo je k králóm Juda BiblPraž 1 Rg 27,6 (ostalo jest BiblOl, dostalo se jest BiblLit) facta est … regum

4. admin. (o člověku, při ap.) k čemu (soudu) náležet k něčemu, spadat pod pravomoc něčeho: jestliže by kto právu zemskému neb městskému dosti učiniti nechtěl, k kterémuž příleží ArchČ 5,423 (1485); aby toho hleděl při tom právu, k kterémuž ta věc příleží ArchČ 8,431 (1486)

5. (o abstraktním) čemu, (k) komu, na kom ap. přináležet, být vlastní něčemu/někomu: v svatéj trojnosti bohu otci moc vláščie příleží KristA 8v; také příleží pravdě, aby žena a dědicové vstúpiec na miesto mrtvých jich dluhy platili PrávJihlA 62r; (o výsadě ap.) komu náležet, být vyhrazen někomu: ať … sadú každý podlé svého řádu, jakož čest na kom příleží FlašRadaA 509; bibl.: (o vůli) komu dostávat se něčeho (neos.): vuole mně příleží, ale dokonati dobré nenalézám BiblLitTřebT R 7,18 adjacet

6. k komu odpovídat, přiléhat někomu: kohož spatříš, že ty miery jako stébla k jednomu [svářícímu se] lépe příleží než k druhému, tehdy drž s tiem, že ten jest bližší HusSvatokup 205v

7. (k) komu/čemu hodit se, být vhodný, být vhod: nichil mea interest … nic mně nynie nepříleží vel nic mému, scilicet úmyslu, tuto nepříleží VýklKruml 298v (G 2,6: nenie potřebno tohoto praviti BiblPad); dobřeť rozšafnosti urburéřské příleží v svém úřadu takové úředníky mieti PrávHorM 3v convenit – neos.: nebeský lékař … takovým obyčejem uzdravil jest nemocného, jakož najlépe příležalo k nemocnému a nemoci RokPřij 320r

neos. jakž příleží jak náleží, jak se sluší, jak se patří: poselstvie ději [sv. Pavel] v tomto řetězi, tak abych v něm směl, jakož na mě příleží, mluviti BiblOl E 6,20 (mi příleží BiblPad, slušie na mě BiblPraž) oportet me

8. (o abstraktním) k komu/čemu týkat se někoho/něčeho, souviset s někým/něčím, vztahovat se k někomu/něčemu: co tobě do nás … anebo co příleží k nám zlost tvá? AdamK 333v; vece král: Co ta miera [lidská] příleží ke čtyřem elementóm? GestaB 74r quid homo ad IV elementa

9. na čem záviset: subiacent … příležie VýklKruml 112v (Eccl 3,19: všecko podleží jěšitensví BiblDrážď, věci poddány sú marnosti BiblPraž); také máš znamenati, že na očí příleží všecka dokonalost přirozenie Hvězd 71r

10. naskýtat se, objevovat se, přicházet: pomoc dá lid židovský, jakž čas příležěti bude BiblPad 1 Mach 8,25 (sě … polučí BiblDrážď, okáže BiblPraž) dictaverit; takový [člověk] … nade všecky jiné věci boha miluje a časné věci jakožto po tom příležie (przieležie tisk) ChelčSíť 66r

11. (o člověku) s kým být ve shodě: jistě mrzká jest strana, kteráž nepříleží neb nesjednává se s svú celostí PrávJihlA 110r

12. (o osobě) k čemu upínat se k něčemu, napjatě očekávat něco: lid mój příležěti bude k mému vrácení BiblOl Os 11,7 (viseti bude BiblPad, chýliti se bude BiblPraž) pendebit