příchozí adj.
k přichoditi
1. (o osobě) přicházející, který přichází n. jde odněkud: toť sem člověk příchozí z Jericha, jenž jat, raněn a za mrtva puščen od lotróv jsem JeronM 26v descendens
2. zpodst. příchozí, kdo přichází odněkud někam: z Cyrenejska sú pak mnoz<í> a tito z Říma příchozí LegDuchM 20; množstvie příchozích odjěli jemu [poustevníku] přiebytek žádaný v jednotě OtcB 192v (příchozčích OtcA) venientium
3. (o osobě) přišlý odjinud (jako cizinec): ráčil si mě poznati, ženu příchozí BiblOl Ru 2,10 (též BiblLit, kteráž … přišla pohostinu BiblPraž) peregrinam
4. zpodst. příchozí, kdo přišel odjinud někam a tam zůstal, (neplnoprávný) přistěhovalec: hospodin ostřiehá příchozích ŽaltWittb 145,9 (příchodných ŽaltKap) advenas; ktož by jedl kvašený chléb, zhyne dušě jeho z sboru izrahelského, tak z příchozích, jako tu rodilých v zemi BiblOl Ex 12,19 (z hostí BiblPraž) de advenis
5. bibl. v přísudku mající přijít, který má přijít: neopúščěj mne, jeliž bych zvěstoval rámě tvé národu všelikému, ješto příchozí jest ŽaltKlem 70,18 (budúcie jest ŽaltWittb, má přijíti BiblPad) ventura est; vstúpi [Zacheus] na dřěvo sykomoru, aby viděl jeho [Ježíše], nebo otkud bieše příchoz EvBeneš 80v (L 19,4: jíti jmějieše EvSeit) erat transiturus
V některých tvarech nelze odlišit od příchozě
Sr. příchoda m., příchodčí, přichodiecí, příchodník, příchodný, příchozčí, příchozě m., přichoďúcí, přichoźúcí¸ přichozujúcí