příchozě, -ě m.
příchoz, -ě (?) m.
k přichoditi
1. příchozí, kdo přichází n. jde odněkud: neučiníš v něm [sedmém dni] ižádného diela ty a syn tvój i dci … i vše dobytčě tvé i příchozě, jenž jest u vratech tvých BiblOl Dt 5,14 (příchozí BiblLit, host BiblPad) peregrinus; stráže slepý, vuodce nerozumný, příchozě chromý (chromych rkp.), ještoť nechodí po cestách božích WaldhPost 107v praecursor claudus
2. zvl. bibl. příchozí, kdo přišel odjinud někam a zde zůstal, (neplnoprávný) přistěhovalec: vdovu a příchozu zabili [hříšníci] ŽaltWittb 93,6 (příchozi BiblDrážď, příchozieho BiblOl, hostě BiblPraž) advenam; aby měli z čeho dáti pútníkóm, sirotkóm, vdovám a příchozóm potřebným a nedostatečným ComestC 111r advenae
3. bibl. novověrec, pohan přistoupivší k židovské víře, proselyta, „obrácenec“: pro její [ženinu] milost obřěza sě, i byl proselyta, točíž příchoz ComestC 275v; sbor … i vešken zástup, jenž bieše přišel z Izrahele, ty hody slaviechu, i příchozě z země izrahelské BiblOl 2 Par 30,25 (z obrácených také znova k židovstvu BiblPad) proselytorum
V některých tvarech nelze odlišit od zpodst. m. příchozí
Příchoz je zřejmě novotvar vzniklý kontaminací příchozě a příchod
Sr. příchoda m., příchodčí, přichodiecí, příchodník, příchodný, přichoďúcí, příchozčí, příchozí, přichoźúcí, StčS obrácenec, proselyta