1. (o člověku) přišlý (odněkud), nikoli zdejší, cizí: pro mnostvie příchodných lidí CestMil 58v extraneorum; o lidech příchodných Žilin 106v

2. zpodst. příchozí, přistěhovalec: příchodný jáz sem u tebe i pútník ŽaltWittb 38,13 (příchozí ŽaltKlem, pohostinu já sem BiblPraž) advena; hospodin střěže příchodných, sirotka a vdovu přijme ŽaltKap 145,9 advenas

3. bibl. v přísudku příští, který má přijít: duch spravedlnosti naučí vy všiej pravdě …, a kterážkoli příchodná jsú, zvěstovati bude vám EvZimn 26r (J 16,13: jenž má přijíti EvVíd, což příščího jest EvOl) quae ventura sunt; jeliž bych zvěstoval moc tvú narození všelikému, jenžto příchodno jest BiblOl Ps 70,18 (příchozí jest ŽaltKlem, má přijíti BiblPad) ventura est

4. gram. (o adverbiu) vyjadřující možnost: eventus [adverbia] příchodná [sunt] KlarVokM 112 (De grammatica; přihodivá KlarVokF)

5. (o jevu) přidaný, dodatečný, nepůvodní: ó, přěveliká a nevzpýtajície svátosti, chlebe nápasti, točíšto zjednánie k chlebu příchodné … Ty částky, ješto zlámány bývají, zdají sě v tobě nápasti jsúce, to věz příchodné, ale však ani zlámán, ani porušen bývá proto JeronM 30r accidentia; aby trpíni byli ti, kteříž by nové a příchodné vyrčení o víře a nové obchody zákona nalezli SilvKron 64r peregrinas

6. jur. (o nemovitosti) lenní: osúdí jemu [rychtáři] vlastné zboží i příchodné, tedy přístavné zboží pánóm a vlastné zboží králi Žilin 147r lehen