příštie, -ie n.
příščie, -ie n.
k přijíti
1. čí příchod, přijití: utěšil nás jest buoh u příščí Titově BiblDrážď 2 C 7,6 in adventu; všecka říše byla jest s pokojem až do příštie ciesaře PovOl 268r
2. bibl. Hod příštie, Příštie pesach (pascha, fáze), jarní židovský svátek slavený na památku božího trestného projití Egyptem a vysvobození Židů z jeho otroctví, „přějitie“ 2: ostane do jitra oběti Hodu příštie BiblLit Ex 34,25 (Hodu přeštie BiblOl) Phase; protož obětováchu jáhnové Příščie těm, ktož sú sě nepřisvětili hospodinu BiblOl 2 Par 30,17 Phase
3. kam příchod, přístup, vchod: tehdy příščie bude zavřěno k nebeskému králevství MatHom 363
Sr. přieštie, přístup, StčS přějitie 2
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
příštie, příščie, -ie n. příchod, přijití; učiniti Příščie připravit slavnost Příchodu (tj. Ježíšova narození, advent)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
příštie n. = příchod, přístup
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.