pústevník, -a m.
k pustý
poustevník, člověk žijící z náboženských důvodů v odloučení a asketicky: když milost tělesná polapí srdce a žena se slíbí očima, hledajž, anť pústevník, již sa šediv, leze za ní z lesa do města ChelčKap 10v; též i poustevníky mnohé sem v lese nalezlo [Bohatství] nežebravé a kláštery sem jim zdělalo BechNeub 208r
Sr. pústenník
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 6. 7. 2025).
pústenník, pústevník m. poustevník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pústenník, pústevník m. = poustevník
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.