pústenník, -a m.
dolož. též pústeník, -a m.
k pustý
poustevník, člověk žijící z náboženských důvodů v odloučení a asketicky: v lesě přěbýváše [kníže Svatopluk], za obyčěj s pústenníky motykú kopáše DalV 24,16 (pústenníčky DalC); svatý Pavel, prvý pústenník, … pozdvih sě, na velikú púšči šel a tu v jednéj jeskyni čtyřidcěti let v skále bohu slúžě bydlil PasMuzA 87 eremita
Dolož. též adj. poses. pústenníkóv. Též za lat. anachorita, solitarius
Sr. anachorita, konvrš, přízedník, pustnek, pústenníček, pústevník