púščědlník, -a m.
k púščěti
kdo pouští krev z žíly: est flebothomator púščedlník, flegma puščadlo KlarBohE 943 (De nautis); zavolav [král] púštědlníka, kázal jemu [souzenému] z pravé ruky krev púštěti GestaB 34r
Sr. pustitel, púščieř
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
púščědlník, púštědlník (trojslab.) m. lékař, který pouštěl žilou
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.