ožáhati, ožiehati, -aju, -á ipf. (pf. ožéci)
3. [o plameni] koho/co ožehat, ožehávat, opalovat, postihovat popálením: kamžť sě koli obrátí [ďábel], vždyť jej pekelný plamen ozaha OtcB 183b; ještěť mě [knížete] plamen ozyha OpatMuz 143b; jakožto právě keř Mojžiešóv…zdáše sě, by hořal, ale oheň jeho v ničem neoziehaſſye MatHom 15; rozličného protivenstvie plamen ten svět ozieha MatHom 151 concremat (v obraze); adurere oziehati SlovOstřS 123; ║ kto sě pohoršije, a já sě neozzeham BiblOl 2 C 11,29 (já nepálen EvOl, já se nepálím BiblLit, ~Pad, pod. ~Praž) non uror nejsem té palčivosti vystaven
4. [o slunci] koho ožehovat, opalovat, citelně postihovat zářením: pakli koho na cestě…ozaha slunce, strach muky a strasti od krále BřezSnářM 110b (ozieha ~S); ║ jestliže by který hrnčíř dělal hrnce aneb ožiehal po slunci ArchČ 14,485 (1488) vysušoval