1. koho, co [část těla] (v co) ožehnout, popálit (na něčem), působením tepla poranit na povrchu (něčeho): oheň [v peci] pohasl, nic jeho [mučedníka] neozehl PasMuzA 549; kohožť neozze [oheň], tenť bude práv OtcB 27b si quis…non fuerit adustus; došed [oheň] masa neb těla jeho [„velryba“] čitedlného, ozzehl jest velmi jeho Čtver 20a; k vohni přistúpáš, ne aby tě ozehl, ale spálil TrojS 63a (v obraze); držíš li jej [kámen] v ruce, ozze tě v ruku Lapid 164b; bude oyżen [muž] od ohně neb od horké vody LékFrantA 153a; hádaj, wozze li nás také ten voheň RokMakMuz 52b — neos.: jakž by velmi horký byl [flastr na hlavu], ozhlo by a zmozolela by plt LékRhaz 34

2. med. co [tkáň] čím [žehadlem] vypálit, pálením zničit: aby jiného zdravého miesta jím [žehadlem] neozehl, než sám ten jazýček LékSalM 273; ať by strán ucha neb nosa neozhlo [žehadlo] než jedno to maso škodné LékSalM 813

3. [o slunci] koho ožehnout, opálit: přes den slunce neozze tebe ani měsiec přes noc ŽaltWittb 120,6 (~Klem, BiblDrážď a ost., nebude žéci ŽaltPod, ~Kap, nebudeť páliti BiblPraž) non uret. – Srov. ožáhati 2