ožeh, -a/-u m.; k ožéci
1. ožehnutí, opálení, spálení (?): fervila Oziech SlovOstřS 80; tursus ozeh SlovTřeb 274a
2. smolnice; [hořící] louč, pochodeň: své hrady ozehem zavrúce [páni] DalV 89,61 anczunten (fig.) spálivše, nechavše spálit; ticiale ozeh SlovVodň 72b; tedarium ožeh SlovKlem 86a; ║ vstrčivše [falešní kněží] boha sobě na wożeh, pravdy božie lidu poskýtajíc AktaBratr 1,318a na ožehnutou hůl (srov. palice)
3. nástroj k manipulování v ohništi, zvl. pohrabáč: fustile dicitur hozeh KlarBohO 620 (De domo); ustile ozeh SlovNom 69a; ustarius wozech, popecok SlovOstřS 121; ustarius pometlo vel ozeh Slov KapPraž O 32,9b; anděla ożeh SlovKlem 29b; fornacalium…vel fornacale est instrumentum deserviens fornaci hřeblo, wożeh VodňLact I7a; ktož rád u peci bývá, ten jiného ozehem dobývá Přísl KapPraž F 113/l,2b (v obraze)
4. jm. osob.: a Henzlino dicto Ozech TomekMíst 1,251 (1358)
Ad 1: podle Z. Tyla patří spíše sub 2; dějový význam podle J. Daňhelky dolož. v DalV 89,61 (‚obklopivše ohněm‘). – Ad 2: srov. tedarium…chien, kien ‚louč‘ DiefGlos 575. – Ad 3: za lat. andela střhn. branteisen (DiefGlos 34); za lat. ustile střhn. ofenstange (DiefGlos 630)