očistcový adj.; k očistec
1. jsoucí očistcem, (ve funkci gen.) očistce: že miesta oczyſczoweho nižádného nebylo by, v němžto…očiščovaly by sě [duše] JeronM 45a (oczyſtczoweho ~U); spéra ohnivá mnoho v sobě má rozdieluov pekelných i ocziſtczowych ŽídSpráv 195; nemá věřen býti očistec ani místo očistcové má držáno býti BřezKron 405 locus purgatorius
2. [o ohni, mukách ap.] očistcový, v očistci jsoucí: v čem mají rozeznánie muky pekelné od múk oczyſczowych? JeronM 48a; trpěti ocziſtczowy těžký plamen a břidké muky ŠtítMuz 50b; pekelný oheň bude páliti zatracence, ocziſtczowy bude dobré páliti HusDcerkaD 165b; ani oheň očistcový má držán býti [po smrti] ArchČ 3,223 (1420); vinné vysvoboditi z biedy ocziſtcowe ChelčPař 150b