1. [o těle n. jeho části] (čím) otéci, opuchnout, napuchnout; [o části těla] naběhnout od něčeho: tak ho zpaři…, až Oteczechu jemu obě noze TristB 167b; že by měl [Pavel uštknutý zmijí] oteci BiblOl A 28,6 (tak i ost.) eum in tumorem convertendum; kto otecze tvrdým otokem BřezSnářM 72b si…intumescat; hadice aneb střihavka, po jejiemž uščípení všudy otecze PříbrZamM 24a; turnere nadýmati, oteczi SlovOstřS 151; komuž rty a dásně oteku aneb se ospú LékFrantA 54a; ydropisis, vodné tele slóve ta nemoc, ješto člověk otecże velmi na životě LékFrant Muz I D 7,131; aby tak dlúho a široce rostli [ničitelé víry], až by se všecko v meč obrátilo a oteklo ranú zpuchlú a zsinalú ChelčSíť 129a (v obraze); ať vejde voda proklatá do břicha tvého a ať woteka i shnije BiblPraž Nu 5,22 (var. v. nadúcí) utero tumescente

2. koho [nepřítele] kým obklíčit, obklíčením sevřít, oblehnout: a zástupy svými Trojánské se všěch strán oteku [Řekové] tak, že Trojánští musichu zasě postúpiti TrojS 69b (obteku ~A). – Srov. obtéci 3

3. [o vodě] co [zemi] obtéci, popř. obtékat (srov. „obtéci“ 2): bieše ten ostrov mořem všudy oteczen TrojL 62b (var. a lat. v. otočiti 5)