otiekati, -aju, -á ipf. (pf. otéci); k téci
1. [o těle, jeho části ap.] otékat, chorobně zvětšovat svůj objem, opuchat n. duřet: skuoro li mu [uštknutému] ruka bude otiekati, neb vždy otok rád po jedu bývá ComestS 407b ut intumesceret; ješto jim játry otiekagy LékVodň 165a; ktož Otieka na těle LékFrantC 171b (v nadpise); vodné tele ktož má nebo jemu břicho otieka LékMuz 288a; vždy otieka [otevřená rána] a bolest se rozmáhá ChelčPař 189b; tumere otiekati aut pýchati SlovKlem 25a; ║ že paní břich otiekal a že jest byla počala HynRozpr 209a se rozšiřoval
2. [o životě] odplývat, uplývat: život jemu [Tristramovi] Otiekaſſe TristB 66b (otěkováše ~S; fig.). – Srov. obtéci 1
Ad 1: za lat. intumescere stč. též nadýmati sě; stč. otiekati též za lat. apostemare (LékSalM 616), turgere (Slov Muz VII D 17,38b)