otznobiti, -b̕u, -bí pf.; k znobiti
co čího, komu oznobit, nechat omrznout: kto nohy sobě odznobij LékFrantC 174a (oznobie ~JádroB); byla zima veliká, že mnozí lidé odznobili sobě nohy i ruce Muz III B 8,75b (1437); neb jest vězen [obžalovaný] osm dní a nocí, až jemu nohy odznobili NaučBrn 134; člověka páně z Rožmberka…jsú Budějičští vsadili a nohy jeho odznobili DluhRožmb 235 (1465); ║ tu jej [úředníka pohnaný pán] vězel i odznobil Půh 4,280 (1463) způsobil mu omrzliny. – Srov. otziebsti 2