ottrhovati sě, -uju, -uje ipf. (pf. ottrhnúti sě); k ottrhovati
1. ot koho, ot čeho odtrhávat se, odvracet se, odpadat: že se lidé odtrhugý od toho světla [tj. od Krista] RokJanB 6b; když…odtrhugi se od něho [Boha lidé] jako tento [marnotratný syn] RokLukA 316a; tento [král Ladislav]…odtrhowal se od těch [podobojí] KorPosA 87b; ║ pro to jméno [Ježíš] vzácní světu od světa sě odtrhugij ŠtítSvátA 39a (srov. 1 C 9,25) světa se vzdalují
2. ot koho odchodem opouštět společné hospodaření s někým: s ní [matkou sirotci] chlebili a na statku jejím…byli, až do smrti od ní se neodtrhugicz TovačC 108 (se neodtrhajíc ~B)
3. komu, k čemu odtahovat se od někoho n. od něčeho, vyhýbat se někomu n. něčemu: v skutku potřebným v lidech se neodtrhuoj HusKorTP 220b ne deneges; svědkové k vydání svědectvie pravdě odtrhowachu se, k vydání svědectvie státi nechtěli PrávHorM 47a (se…ukrádáchu ~S) se…subtraxerunt
Srov. ottŕhati sě
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ottrhati, -aju, -áš, ottrhovati, -uju, -uješ ned. (co od koho) odtrhovat, odtahovat, oddalovat; (komu) utrhat komu (na cti), zlehčovat koho; — ottrhati sě, ottrhovati sě (čeho) odtrhovat se, oddalovat se, odvracet se; zříkat se, vzdávat se čeho, dostávat se z čeho
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.