ottahovati sě, -uju, -uje ipf. (pf. ottáhnúti sě); k ottahovati
1. ot čeho, z čeho, ot koho odtahovat se od něčeho n. od někoho, vyhýbat se něčemu n. někomu; [od žádoucího] odříkat se, vzdávat se něčeho: od těchto děl mnozí sě odtahugy, nebo sú úsilná AlbRájA 26b quilibet…abstinet; jenž sě ottahuge ot krmí rozkošných AlbRájA 44b abstinent, pod. t. 44a; subtrahebat et segregabat [se] odtahowaſſe a odlučováše vel ukrádáše sě, oddělováše <sě>VýklKruml 298b (G 2,12: var. v. otdělovati sě 3); z té povinnosti…nikterak se odtahowati nemohú, než to poslušně a poddaně podniknúti povinni jsú LetKřižA 414
2. [o vyzvaném] zpěčovat se, zdráhat se, otálet s vyhověním: když sě Lot ottahouaſſe BiblOl Gn 19,16 (var. v. ottahovati 4) dissimulante illo; poněvadž tě tvój milý [Kristus] na myrru zóve, neodtahugz se, nemeškaj, beřiž se PříbrZamP 149a
Ad 1: za lat. abstinere stč. též varovati sě, vzdržievati sě