ottáhnúti sě, -táhnu, -tiehne pf. (ipf. ottáhati sě, ottahovati sě); k ottáhnúti
ot čeho vzdálit se: doňaž…od města se dále neodtahnu [Kananejští] BiblCard Jos 8,6 (~Ol, ~Lit, pod. ~Pad, až by…vyběhli ~Praž) donec…protrahantur; ║ aby sě mysl odtahhla od toho, k němužto smrtedlně přivázána byla MatHom 63 ut sese…avellat aby se vymanila z toho. – Srov. ottáhnúti 4, otdáliti sě 1, 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ottáhnúti, -nu, -tiehneš (impf. -tiehniech, aor. -tah, -těže) dok. (koho, co, od koho, čeho) odtáhnout, oddálit, vzdálit; (co) odložit, odsunout na pozdější dobu; zaváhat, prodlít: (Alexander) řka tak, nic neotěže, da, ktož co dóstojen bieše; — ottáhnúti sě (od čeho) odtáhnout se, vzdálit se; být odložen na pozdější dobu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.