1. čeho [žádoucího] zbavení něčeho na základě vyššího rozhodnuli; [peněz] zabavení; [soudní] odsouzení ke ztrátě něčeho: pověděl jest [Heliodorus] o daném otſuzeny peněz BiblOl 2 Mach 3,9 (o…súdu peněz ~Lit, ~Pad) de…indicio (překl. četl iudicio); aby to ustavenie…bylo čteno…pod pokutú zbavenie toho písařstvie a cti a viery odſuzenie, když by to zameškali MajCarC 192a; súd bude o něm [nedodržujícím zákon]…na odſuzenie statku jeho BiblPad 1 Esd 7,26 (na zbavenie zbožie ~Lit, k pobrání ~Praž) in condemnationem substantiae; ║ abolicio…est accusacionis institute preemcio…jest puohonu učiněného při právu a zapsaného odſuzenije VodňLact A4b zrušení

2. ot koho odloučení: by se tak stalo tak nešťastné odſuzenie…od své milé panie BawJetř 1037. – Srov. otsúditi 2

3. (koho, čeho) odsouzení, zavržení někoho n. něčeho, pohrdnutí někým n. něčím: Acchub…pokory otſuzenye VýklHebrL 175a condemnatio; žeť jest to [víra v Antikristovu moc odpouštět hříchy]…bludné proti vieřě a k odſuzení hodné JakVikl 184a condemnanda; bylo li kdy takových lidí odſauzenie, kteříž by se odvolávali k řádu první církve AktaBratr 1,75a; obojí [kališničtí i katoličtí kněží] sú v potupě a v odſuzeni pro hřiechy své AktaBratr 1,161b

4. relig. (čí [hříšníka]) zavržení, zatracení Bohem; [na tomto světě] stav pozbytí boží milosti: aby nás od věčného odſuzenye odvadil [Kristus] PasMuzA 599 sententiam…capitalem; že nic nenie dobrých skutkóv…z zatvrzenie vóle, z otſuzenye tvého AlbRájA 104a condemnationis; když z minulého času nic než odſuzenye ostalo ŠtítBojVyš 8a damnatio; ješto sice, ač se pokáním…neobrátíc, odſuzenye vezmú s…diábly ŠtítKlem 71a budou zatraceni; aby…byly [boží příkazy]…k věčný hanbě a k odſuzeny netbavým na buoh ŠtítAlžb 450a; ó přehrozné odſuzenie, že se lidé tebe nebojie HusDcerkaD 166a; ne k jich [hříšných] odſuzenij, ale k jich spasení přišel jest [Kristus] ChelčPost 152a (srov. L 9,56 animas perdere); kteřížť [zlí kněží] ještě živi sú, aby tak nezemřeli jako první v takové ruoznici a odſuzeni AktaBratr 1,161b; kteříž sžierají domy vdovské pod zámyslem dlúhé modlitby, tiť vezmú těžší odſuzenie BiblPraž L 20,47 (zatracenie ~Drážď a ost.) damnationem; ║ abych snad nepřišel a nepobil země odſuzenym BiblDrážď Mal 4,6 (~Ol, prokletím ~Lit a ost.) anathemate prokletím

5. (čeho, na co, k čemu [trestu], kam čí [obviněného]) odsouzení (k něčemu někoho), vynesení odsuzujícího rozsudku (něčeho nad někým): daj nám…tě všiem sirdcem milovati pro tvé svaté porozenie…i pro křivé otſuzenie ModlKunhA 108; kterak jsú jej [Ježíše] podali vrchní popi i kniežata naše na otſuzenye smrtedlné BiblDrážď L 24,20 (~Ol, na odſuzenie smrti ~Lit, ~Pad, na odſuzenie k smrti ~Práž) in damnationem mortis k smrtelnému ortelu; na tom súdě [posledním] bude ot hospodina všech hřiešných věčné do pekla otſuzenye PasMuzA 11; otvolal jest [vystřízlivělý král] otſuzenye nepravé GuallCtnostK 214 sententiam; od nižšieho [soudu] vezme odſuzeṅie [člověk] HusVýklB 21a accepit sententiam bude odsouzen; aby súd proti mistrovi Husovi dokonali až do odſúzenie konečnieho MladHusB 47b; tato buď forma odſuzeṅie na krev, totižto odſuzenie na smrt nebo na údu zbavenie ŽídSpráv 24, — jur.: neuchýlíš se k odſauzeni chudého BiblPraž Ex 23,6 (v súdu ~Pad, pod. ~Card, ~Ol, ~Lit) in iudicium; když by kto po otſuzeny život ztratil PrávŠvábA l07a von gerihtes halben; pakli přijde, k odsúzení, trpte všichni, komu se co dostane ArchČ 4,296 (1475)

6. (čí, [soudcovo ap.]) rozhodnutí právní povahy, zvl. soudní, rozsudek; „otsúźenie vydávati“ proti komu ap. vynášet rozsudek nad někým: pagacio plněnie, sentencia dic odsuzenie KlarGlosA 2252 (De iudice; dosúzenie ~B); anděl boží, vzem otſuzenye ot něho [Boha], rozetne tě napoly‚ Pror Dn 13,55 (BiblOl a ost., přísud EvOl) accepta sententia; ktož by koli nepřiběhl ve dvú aneb ve třech dnech podlé otſuzenye kmetieho i starost BiblOl 2 Esd 9,4 (podlé súdu ~Lit, ~Pad, vedlé rozkázanie ~Praž) secundum iudicium; per sentenciam odſuzenym VýklKruml 31a (Nu 35,25: navrácen bude súdem do města BiblCard, ~Ol, ~Lit, skrze usúzenie ~Pad); nevydává se brzce proti zlým lidem odſuzenie BiblPraž Eccl 8,11 (súd ~Lit, ~Pad, otsuzijí zlých‚ na smrt lidí ~Ol) sententia — jur.: aby toho Mojžieše kázal pohnati k slyšení tvého otſuzenie BelA 166b ad audiendum sententiam; také bývá [stanné právo] panským otſuzenym o velikú věc neb o menší úředničím DubA 8b; že mi síhl [pohnaný] v mé lesy dědičné, nemaje k tomu práva bez odsúzení panského Půh 4,423 (1464); ║ iudicium súd vel odſuzenie VýklKruml 323b (Hb 9,27: jakž jest ustaveno liduom…po tom súdu…umřieti BiblDrážď, potom pak súd nastane ~Ol, ~Lit, ~Pad, pod. ~Praž) soud

7. ustanovení, příkaz: obecnie pak odſuuzenye praví [Ježíš] a řka: Každému, ktož má, bude jemu dáno MatHom 367 sententia; jest naň [člověka] vydáno od boha odſuzenye, jenž nemuož býti proměněno Astar 148a; vedlé toho zákona [tj. Mojžíšova Židé] budu súzeni a vedlé odſuzenie toho zákona budu trpěti RokJanB 75b; ║ mortali sub lege iacens pod zákonem, t. pod odſuzenym leže GlosSed 43b jsa podřízen smrti