1. čeho, na co [trest] odsouzení k něčemu: že jest…v klatby odſudek pro podezřenie kacieřstvie potupně upadl [Jeroným] AktaKost 57b sententias; animadversio…, idem pena, punicio…Odſudek na muky, vyrčenie VodňLact B5a; ║ rozvázáni jsú od kletby a od jiných odſudku kacíři SilvKron 70b ab…censuris trestů (pod. ArchČ 4,160; 1468)

2. (čí [soudcův ap.]) rozhodnutí právní povahy, zvl. soudní rozsudek, soudní výrok (nález); „otsudek vydali“ na koho, proti komu ap. odsoudit někoho: vydal jest odſudek na něho [na Piláta císař] VeronS 114a dedit in eum sententiam; anjelé jakožto…vypósobce těch odſudkow odlúčiece zlé z prostředka dobrých KarŽivA 383 sententiarum et iudicii; ta ruka [sv. Tomáše] činí odſudky všecky, kteříž tu mají vydáni býti CestMandA 196a; že sú…nepravými potupeni [proroci] odſudky PoggioF 135b iniquis…sententiis — jur.: [Beliál k Šalamounovi:] na to [připuštění Mojžíšovy námitky] rač svój odſudek vypověděti BelA 160b interlocutoriam; výpověd a odſudek proti Janovi Husovi učiněný AktaKost 47a (v nadpise) sententia; jáť [koncil kostnický] jsem sbor…v svých otſudciech ovšem pravý Budyš 91b; in dei nomine sententiam (ortel, súd, odſudek gl.) ediximus ProkPraxD 16a

3. (o čem) úsudek, mínění, názor: dvój jest otſudek neb rozum u židóv o těch čtyřech verších [počátečních] ProlBiblL 158a (ad Os); o stehnách otſudek indiských věštcóv BřezSnářM 69b (v nadpise); aniž mnohu přivolíš otſudku, aby ot pravdy poblúdil Budyš 12a (Ex 23,2: súdu vydání BiblCard, ~Lit, usúzení ~Pad, ~Praž, vydání ~Ol) sententiae; když již chtěl Pán odſudek vydati RokJanB 130a (srov. J 8,7). – Srov. otsuzovánie 3