otrúcěti, -ěju, -ie ipf. (pf. otrútiti)
koho [nepřítele] dorážet na někoho, zasazovat rány někomu: k Betsuře…s vojsku přišel [Antiochus] a přilehl a tu jeho zaháněli [Židé] a otrucieli i uménievali BiblLit 2 Mach 13,19 (~Boč, sě…otrucieli ~Ol, jeho…otrútili ~Mik, trúcěli ~MuzSZ, ~Bosk, propuzován bieše ~Pad, puzen jest ~Praž) impingebat. – Srov. otrucovati