otrútiti sě, -cu, -tí pf. (ipf. otrúcěti sě, otrucovati sě); k otrútiti
1. komu, o co narazit na někoho n. na něco, silou svého pohybu vrazit sebou do někoho n. do něčeho: kopím jemu štít obrazi…Tak ono dietě neradné Nikanoru sě otruty AlxV 1658; bojiece sě [plavci za bouře] nebezpečného toho miesta u moři…, aby sě koráb neotruutyla o dno BiblDrážď A 27,17 (~LitTřeb)
2. (čemu) pří nárazu odskočit, narazit a odrazit se (od něčeho): tak sě mdle otruty kopie, jakžto když z búřě krópě někde na tvrdý dóm spadne AlxV 1654; gdež meč, hrále, bradaticě, sěkúce naň tak hi sice, jeho [Alexandrově] hlavě sě otrutẏ, jímž sě mysl ho nic neskrúti AlxB 108
Význam 2 podle V. Vážného, ale sporný