otporovati, -uju, -uje ipf.; k otpor
jur. proti čemu [obvinění, závazku] stavět se právně na odpor, ohrazovat se: proti tomu odkázaní…nemají [dlužníci] odmlúvati aniž odporovati, ale to mají vyplniti beze všech nesnází ArchČ 15,521 (1444); proti tomu [zadržení syna] Linhart Cabicar odporoval, že syna svého mocen nenie ArchČ 10,470 (1497). – Srov. otpierati¹ 5