otpadávati, -aju, -á ipf. (pf. otpásti)
1. odpadávat: vesla i zpravidla odpadawagi [při bouři] TrojA 64b (odpadají ~S, ~L, ~O)
2. koho [obléhaných] ustupovat od někoho, zanechávat útoku na někoho: tu při tom zámku neb posádce mají [pronásledovatelé zločinců] zuostati a jich neodpadávati, ale dobývati ArchČ 5,396 (1479). – Srov. otpásti/otpadnúti 6