otmetati, -cu, -ce pf.; k metati
1. co [hmotného] odstranit opakovaným krátkým pohybem: žlutost jeho [oleje] všecku máš odmetati Apat 214a abiciatur
2. co [nežádoucího] odvrhnout, zavrhnout něco, zříci se něčeho: sbožní milovníci nebeských věcí odmeczy sbožie tohoto světa ŠtítBarlB 100 (odmietají ~K) abrenuntiant, eas fugientes
Ad 1: za lat. abicere stč. též otvrci. – Ad 2: za lat. abrenuntiare stč. též nechati, opustiti