otlúčiti sě | StčS | MSS |

otlúčiti sě, -ču, -čí pf. (ipf. otlúčěti sě, otlučovati sě); k otlúčiti

1. ot čeho [jiné části téhož celku] odloučit se, oddělit se, odpojit se: Odluczyly sú se hřiešníci od života ŽaltPod 57,4 (BiblDrážď, otluczily jsú ŽaltWittb, otlúčeni sú ~Kap, vzdáleni sú ~Klem) alienati sunt…a vulva (v obraze); ne by božstvie ot člověčstvie sě otluczylo ComestC 338a non quod…separata esset; že sě…s bolestí odluczi [duše] od těla TkadlA 32b; tuť sě odlucźi nebo dělí [stříbro a zlato] od hor a plyne do dolejších hor CestMandA 220b (sě odlúčejí ~C); až se maso odluczi [při vaření] od kosti LékKřišť 39b; čelist v bradě nemóž se vyvinúti, ale móž se odluczyti LékSalM 683 separari

2. [o živých tvorech] (ot koho) odloučit se, chůzí se odpojit, vzdálit se, odejít (často v duchovním smyslu): vynděte z prostřědka jich [nevěrných] a odluczzte sě EvOl 164a (2 C 6,17: var. v. otděliti sě 4) separamini; v den súdný tak bude přěžalostivé rozlúčenie, ktož sě tehdy od nich [svých milých] odluczy PasMuzA 308 separari; otluczyw sě s ním [Kristem] Petr ComestC 306b (Mt 16,22) quo seorsum assumpto; jich [divokých koz] telata otluczzie sě na pastvu BiblOl Job 39,4 (pod. ~Lit, otlučují sě ~Pad, oddělují se ~Praž) separantur; když <se>…, tak se odlucziw od jiných, modléše Frant 7a sequestratus; avulsus, id est separatus oddálí, zdálí sě vel odluczi sě VýklKruml 263b (L 22,41: var. v. otdáliti sě 1); transmigrare odlucziti (m. odlucziti se) aut přejíti SlovKlem 24b; ║ Odluczte vy sě na jednu stranu a já…na druhé straně také budu BiblCard 1 Rg 14,40 (~Ol, ~Lit, rozdělte sě ~Pad, ~Praž) separamini odstupte; neotluczytat sě ot vás [od rodičů synové] PasMuzA 100 non separabuntur neopustí vás

3. ot koho odloučit se, odvrátit se od někoho, přerušit styky (společenství) s někým: odluczil sě jest [král] od Jonaty…a smucoval ho velmi BiblDrážď 1 Mach 11,53 (tak a pod. i ost., odtrhl se ~Praž) abalienavit se; odluczte sě ot lidí zemských a ot žen cizokrajných BiblCard 1 Esd 10,11 (var. v. otděliti sě 5) separamini; [o milencích:] jeden ot druhého nechce sě odluczyty ŠtítVyš 48a separari; když sě člověk od dobrých lidí odluċy…a přivine sě ke zlým HusSvátA 498b; zrušil jest všěcky věci [s ním umluvené]…a otluċil sě ot něho [Antiochus od Simona] BiblPad 1 Mach 15,27 (odvrátil sě ~Drážď, ~Ol, pod. ~Lit, zdálil se ~Praž) alienavit se; Odlucz se od svých nepřátel a přátel pilně poslúchaj AlbnCtnostA 95b; ║ aby jeden [ručitel] od druhého nikterakž se nemohl odlúčiti ani odděliti ArchČ 6,5 (1401) vyvázat se ze společného ručení

4. (ot koho, koho [boha] čím) odloučit se, odvrátit se, odpadnout; ot koho opustit někoho: ani živa, ni umrúci Otluczym sě, při ňem [Kristovi] jsúci HradMagd 39b nec...ab illo separabor; tolikrát sem nic byl učiněn, kolikrát sem sě tebe [Boha] odluczyl Aug 94a; aby člověk sě neotluczyl neb neotvrátil ot boha pro hrózu AlbRájA 9a ne terreatur; neb sú sě odluċili od pravého boha svú pýchú HusVýklB 32b; [bratr Řehoř k Rokycanovi:] muožeš věděti…, proč sme se odlučili AktaBratr 1,8a

5. ot koho, ot čeho, čeho odvrátit se od někoho n. od něčeho, zříci se někoho n. něčeho, zavrhnout někoho, něco; [od zlého chování] upustit od něčeho: jakž jest odluczil se lid izrahelský od domu Davidova a učinil sobě krále Jeroboama BiblCard 4 Rg 17,21 (pod. ~Ol, ~Lit, jest otdělen ~Pad, roztrhl se…a oddělil ~Praž) scissus est; odl̇ucziece sě [panny] manželstva, i shrniechu sě…v klášteřě OtcB 208b recedentes; ktožkoli otluczij sě ot své ženy KristA 39a (srov. Mt 5,31) propustí svou ženu, rozvede se s ní; aby sě člověk otluczyl svěckého utěšenie AlbRájA 42a abrenuntiare mundi rebus; otluczte sě…ot obcovánie s ženami cizími JakBetl 79b; ne my sme se odlaučili od tebe [Rokycano], ale ty s nás odlúčil od sebe AktaBratr 1,3b; ║ tak sě sami zbavili a odluczyly [pozvaní] té drahé svatby utěšenie ŠtítBarlB 46 illis…alienatis připravili se o potěšení; tú sietí…odluczili sú sě [kněží] od utrpenie i na zboží, i na těle HusPostH 81b zbavili se utrpení

6. jur. (ot koho čím) majetkoprávně se osamostatnit („otděliti sě“ 2): po té mateře smrti, když oni se potom od něho odluczie [sirotci od otčíma] PrávSasE 23b sich…scheyden; jestli se od svých dětí odlucziti chce [vdova] Žilin 117a sich…sundern; pakli zůstane [vdova] s dětmi…a chtěla by se odlucziti svým zbožím Žilin 127b

Ad 3: za lat. abalienare se stč. též vzdáliti sě. – Ad 5: za lat. recedere stč. též otstúpiti ot čeho

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


otlúčiti, -ču, -číš dok. (koho co, komu, od koho, čeho) odloučit, odstranit; zbavit, odejmout; vyloučit; udělit, přidělit; otlúčiti sě (koho, čeho, od koho, od čeho) odloučit se, oddělit se; vzdát se, zříci se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2025, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2025, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2025, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.26
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).