otlúčěti sě, -ěju, -ie ipf. (pf. otlúčiti sě); k otlúčěti
1. ot čeho [jiné části téhož celku] odlučovat se, oddělovat se, odpojovat se: tu se odluczegi anebo dělé [rudy] ot hor a plynú do dolejších zemí CestMandC 131a (sě odlúčí ~A); na miestě, od něhož se odluczegi některé stránky, z nichžto ty práchnivosti…se dělají LékSalM 219
2. [o člověku] ot čeho vzdalovat se, odcházet: nepúštěti lidu ot kostela sě otlucziety přěd hlubokú nocí ComestC 326a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otlúčěti, -ěju, -ieš ned. odlučovat, oddělovat; odmítat, zavrhovat; — otlúčěti sě odlučovat se, oddělovat se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.