otkopati, -aju, -á pf. (ipf. otkopávati); k kopati
1. co [hlínu] ot čeho, s koho odkopat, kopáním (motykou ap.) odstranit: tu s nich [pohřbených] hlínu odcopachu LegJiřK 1; otkopai jie [vinné révě] prst ot kořene ŠtěpMuz 32
2. co [zakopaného] vykopat (zase), odkopáním navrstvené hlíny odkrýt: kázal [sv. German] rov toho svého učenníka odkopaty PasMuzA 386 (odkopovati ~Tisk) aperiri fecit; odkopa [mnich] v noci její [pochované] rov OtcB 45a aperuit; kdežto [ve sklepě] pytel s telecím masem bieše pochován, jenž brzo odkopawſſe, vyněli ten jistý pytel GestaB 24b effodientes; ║ Otkopai toho štěpu kořen…a přitéhni zase prst ŠtěpMuz 35 odkopej; v své volnosti odkopali sú zed BiblPraž Gn 49,6 (podkopali ~Card a ost.) suffoderunt podkopali