kopati, -aju, -á ipf.
1. obdělávat půdu, kopáním zkypřovat vrchní vrstvu země
2. co (hlínu ap.) kopat, kopáním uvolňovat
3. co (jámu ap.) kopat, uvolňováním a odstraňováním hlíny hloubit
4. co kopáním ze země dobývat
5. ojed. co („kopu“) z nakopané hlíny vršit
6. ojed. koho zakopávat, kopáním hloubit úkryt
7. čím (nohou) kopat, dávat rány
Sr. dělati I/4, I/6
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
kopati, -aju, -áš, impftiv., hacken, graben; stsl. kopati fodere. — Mnohým dielem móž sě někto styděti, jako orati, hnój kydati, kopati Kruml. 184a. kopayte a naleznete Pass. 422. kopaly sú foderunt ŽWittb. 21, 17. Svatý Prokop… pněvie kopaſſe Hrad. 5a. Nebieše kto hromad bořě ani křovie kto kopagye AlxV. 2255. Zahradníci oříc, kopagycz, branami drhnúc, plevúc nepřěstanú klidiec zahrady Štít. ř. 189a. Jenžto z země kopagy (t. rudu) Alb. 78b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².