otkodlúčiti sě, -ču, -čí pf. (ipf. kodlúčiti sě); k otkodlúčiti
1. ot koho odloučit se od někoho, přerušit své společenství s někým: odkodluczil se jest vešken izrahelský lid ot Davida a přivinul se k Síbě BiblCard 2 Rg 20,2 (~Ol, ~Lit, otdělil sě jest ~Pad, odtrhl se jest ~Praž) separatus est; otkodluczzte sě ot lidí zemských a od žen cizokrajných BiblOl 1 Esd 10,11 (var. v. otděliti sě 5) separamini odvraťte se; od tvých nepřátel odkodluċ se BiblLit Sir 6,13 (var. v. otděliti sě 4) separare; vrať sě k smyslu tělo rúčě, nežť sě ot tebe otkodluczym [duše] HodKlem 83b; ║ oni [Židé]…odkodluczili sú sě v hanbu BiblDrážď Os 9,10 (var. v. otděliti sě 6) abalienati sunt odpadli a upadli
2. (v co [jednotku]) srazil se, seskupit se (po vyčlenění z širšího celku): shromáždivše sě synové Benjaminovi a Aimerevi a otkodluczzywſſe sě v jeden zástup BiblOl 2 Rg 2,25 (skodlúčivše se ~Lit, svinuvše sě ~Pad, stáli v jednom vojště ~Praž) conglobati; jdiechu [obléhatelé] za vévodú a otkodluczywſſe sě tvrzi zapálichu BiblOl Jdc 9,49 (ost. a lat. jinak)
3. ot čeho [nežádoucího] odvrátit se, odloučit se od ničeho, zavrhnout něco: jedli sú [beránka]…všickni, ktož sú sě otkodluczzyli od poškvrny pohanské BiblOl 1 Esd 6,21 (~Lit, byli se oddělili ~Praž, ktož sě byl otlúčil ~Pad) qui se separaverant; ještě rod izrahelský…i národi zemští neodkodluczzili sě ot nečistoty chananejské BiblOl 2 Esd 8,70 (pod. ~Lit, neodlúčili sú nečistot svých ot kananejských ~Pad, aniž sú se otdělili od nečistot ~Praž) non segregaverunt