otkodlúčenie, -ie n.; k otkodlúčiti (sě)
1. odloučení, vyloučení: exclusio odlúčenie, odkadluczenye (m. -ko-), odrozlúčenie Mam Muz XIV E 14,488. – Srov. otkodlúčiti 2
2. odpadnutí, odvrácení se: v odkodluczenych k hněvu zbudili sú jej [Izraelité Boha] ŽaltKlem 141a (Dt 32,16: v mirzkostech ~Wittb, ~Pod, v ohavenstvích BiblMuzSZ, ~Ol, ~Lit, v ohavnostech ~Pad, ~Praž) in abominationibus. – Srov. otkodlúčiti sě 1
Ad 1: za lat. exclusio stč. též vyhnánie